Téma týdne: Nejoblíbenější knižní postava

27. listopadu 2011 v 22:39 |  kaňky
O své nejoblíbenější knižní postavě jsem už napsala mnoho. A nejen já. Stovky, tisíce dalších dětí (a nejen jich) už napsaly něco o postavě, o které napíšu i já. Ano, vážení, je to stokrát omletý Harry Potter. Ale protože už jsem o něm před ani ne půl rokem psala na bývalý blog, dovolila jsem si protentokrát pouze onen starý příspěvek zkopírovat a jemně aktualizovat.

Tenhle příběh se začal psát před jedenácti lety. Devítileté holčičce, v té době vášnivé čtenářce, koupil jednoho dne její tatínek nějakou knížku. Název mi tenkrát zhola nic neříkal. Že prý nějaký Harry Potter...

Samozřejmě jsem začala ihned číst. Dodnes si pamatuju své pocity při čtení první kapitoly. Jediné, co jsem si z ní odnesla, bylo, že tam chodili lidé v podivných nachových pláštích, což jsem v té době vůbec nechápala. Ve čtení jsem ale pokračovala, neměla jsem ve zvyku knihu odkládat po jedné kapitole. Díkybohu.

Stačilo pár dalších stránek a ke knize jsem byla jak přilepená. Pohltila mě. Mě a postupně miliony dalších čtenářů po celém světě. Netrvalo tedy dlouho a knížku jsem dočetla. Naštěstí ale také netrvalo dlouho a vyšlo její pokračování. A po něm další a další...


Nikdy nezapomenu na ty večery, kdy už jsem dávno měla spát, ale tajně jsem pod světlem lampičky hltala písmeno po písmenku. Věděla jsem, že už bych knížku měla odložit a zamhouřit oka, to ale nebylo vůbec jednoduché. Vždycky jsem si stanovila stránku, na které s čtením pro onen den přestanu. Dočetla jsem k onomu místu, a nemohla jsem jít spát bez toho, abych věděla, jak to bude pokračovat. Tak tedy do konce kapitoly. Jenže, kdo zná paní Rowlingovou, ví, že konce jejích kapitol přinášejí akorát tak spoustu otázek. A tak jsem četla a četla, dokud už mi opravdu nepadla víčka únavou.

Po čtyřech knihách k nám přišel první film. A to neznamenalo nic jiného, než hned 14. 2. 2002, tedy v den české premiéry, vyrazit do pražského multikina za jedinečným zážitkem. A ten se taky konal, moje oblíbené postavy ožily, Bradavice mi vyrostly před očima ještě krásnější, než jsem si je představovala. A pohádková část mé duše si jen přála skočit do plátna ke svým hrdinům.

A takhle to šlo pořád dál - další knihy, další filmy. A má vášeň neutuchala. A to především proto, když tedy pomineme autorčin geniální styl psaní, že jsem byla jednou z potterovské generace a že jsem tak splňovala to, co si Rowlingová přála. Vyrostla jsem s Harrym Potterem.

Před půl rokem tahle společná pouť hnědovlasé holčičky a kluka s jizvou na čele skočila. A to přesně tak, jak si zasloužila - s největší parádou. Na červeném koberci rozvinutém na krásném Trafalgar Square, kde jsem s otevřenou pusou a zrychleným tepem zírala na všechny ty osoby, které nechaly mého dětského hrdinu ožít. Skutečný Harry Potter, kterého tvoří písmenka z pera Rowlingové, tam samozřejmě nebyl. To ale nevadí, mám ho totiž v srdci. Napořád.
 


Komentáře

1 Jantárek Jantárek | Web | 27. listopadu 2011 v 22:48 | Reagovat

Wow! Muselo to být ohromné žít společně s Harrym, a vyrůstat spolu s ním. Škoda, že jsem to nezažila, že jsem tu knížku..jakoukoliv, nezačala číst už dřív.. . Moc ti závidím :)

2 MoTeelka MoTeelka | 27. listopadu 2011 v 23:39 | Reagovat

[1]: Jsem za to ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama