Expediční kamera

22. března 2012 v 10:32 |  kultůra
Kromě Brna občas zaostřím i na akce, které se konají v místě mého trvalého bydliště. Tuto ale objevila spíš mamka. Vlastně nikdo nevíme, jak jsme se o Expediční kameře dozvěděli, každopádně stalo se tak. Díky za to.

Na cestovatelský festival jsme 17. března vyrazili netradičně v kompletní rodinné sestavě. První položkou v programu byl od 9.30 kraťoučký film The Longest Way o ročním pěším putování jednoho člověka napříč Čínou. Přestože to na mě působilo spíš jako "obyčejné" video nebo reklama než jako film, líbilo se mi to moc, takovéhle kraťasy mám ráda :) Jen je asi potřeba film zhlédnout víckrát, abyste se mohli jednou zaměřit na obrazovou stránku, poté na popisky atd. Posuďte sami:




Následoval umělecký film nejen o cyklistice Life Cycles. Způsob, jakým byl vytvořen, byl hodně zajímavý, přesto jsem se neubránila lehkému podřimování. Každopádně pro milovníky bicyklů určitě doporučuju.

Po prvních dvou filmech nás čekala krátká přestávka. Po ní přišel na řadu horolezecký Odkud není návratu, který byl však ochuzen o moment překvapení, neboť jeho pointu vyzradilo csfd, program, slečna uvádějící a vlastně i samotný název filmu. Škoda, protože v opačném případě by film člověka dokázal opravdu silně zasáhnout, kdežto takhle se to téměř nestalo. Ale i tak to bylo dobré.

V půl dvanácté začínala první přednáška dne, pojmenovaná Rizika na cestách. Z ní se rychle vyklubala další příležitost pro krátké schrupnutí si, neboť přednášku vedl jakýsi pojišťovák, který ve své prezentaci neopomněl několikrát zmínit jméno "své" pojišťovny a který celou dobu mluvil v podstatě jen o nutnosti cestovního pojištění.

Program pokračoval dalším filmem, tentokrát z české tvroby. Barmánie přiblížila exotickou Barmu v mnoha věcech zajímavě, ale v mnoha taky trochu pochybně a když jsem musela párkrát v duchu opravovat češtinářské chyby vypravěče, bylo mi jasné, že s hodnocením nikterak vysoko nepůjdu. Ale špatné to rozhodně nebylo, navíc je film a jemu podobné ke zhlédnutí online zdarma, pro zájemce zde.


Od další přestávky nás už dělil jen Jávanský tanec v podání třech tanečnic ze skupiny Kintari. Na něm mě zaujaly hlavně bohaté a jistě nákladné kostýmy. Tanec jako takový byl nahlédnutím do indonéské kultury, ale až tak zajímavý mi nepřipadal. Každopádně odtančen byl jistě profesionálně.

Po bufetovém obědě složeném z gulášovky a párku zamířil na pódium Dan Přibáň s poslední částí dopoledního programu - přednáškou, respektive vyprávěním s názvem S Tatrou 805 jihoamerickou džunglí. Povídání Dana Přibáně bylo skvělou tečkou za celým dopolednem - bylo vtipné, skvěle vizuálně připravené, zajímavé a vzhledem k využití staré Tatry jakožto dopravního prostředku pro jihoamerické putování nesmírně originální.

Za předprodejových pětasedmdesát korun jsem si odnesla pěkný filmový a cestovatelský zážitek, korunovaný vtipnou prezentací o netradičním cestování a říkám jen: víc takových akcí!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama