Brněnská Kometa a Vídeňský valčík

23. dubna 2012 v 0:00 |  it's my life
Minulý víkend byl nabušený k prasknutí. Přivítala jsem tu v Brně totiž delegaci z Hradiště, s níž mě čekal nabitý program od pátečního večeru až po ten nedělní. Svoje "povinné" hlášení o tom, kde všude jsme byli a co všechno jsme dělali, zkusím zase jednou pojmout co nejstručněji, tak schválně, jak se to (ne)povede.

Páteční večer a noc měly probíhat ve stylu Tour de pub, což nakonec tak úplně nevyšlo. První hospoda U Hřebíčků, kde jsme si dali vynikající tatarák na voucher, byla bezproblémová. Druhá Výtopna, kde vám vaše objednávka přijede po kolejích na mašince, byla parádní a dokonce měli zelené pivo, které jsem tak moc toužila ochutnat (zklamané očekávání). Třetí místo, kam jsme se chystali - Středověká krčma - však pár dní před naší plánovanou návštěvou zavřeli a nenamáhali se potenciální návštěvníky informovat. Poslední bar U Vočka byl zase narván k prasknutí, takže jsme vzali zavděk alespoň plechovkou Duff a s ní v ruce se vydali na byt.



Celý večer nás navíc provázelo šílenství spojené s hokejovou Kometou - Svoboďák byl kvůli projekci přeplněn věrnými fanoušky, v první restauraci doprovázel naši večeři hlasitý přímý přenos a komentáře ostatních hostů, po zápase jsme v centru potkávali modrobílé proudy a dokonce i těžkooděnce. Zajímavý zážitek navíc.

Po vydatném spánku a bohaté snídani jsme vyrazili poznávat další krásy Brna - Zelný trh, Petrov, Špilberk i mou školu. Poté nadešel čas naplnit naše břicha, což jsme se vydali splnit do Il Cavallo, kam jsme se těšili na voucherové lasagne. I kdyby však naše očekávání byla nulová, přesolené a uvnitř studené jídlo by nás rozhodně neuspokojilo. Brrrr, sem už nikdy.

Sobota pokračovala návštěvou Kolonial marketu s nezávislou módou, dobrotami a dalšími zajímavými věcmi. Něžné pohlaví se pokochalo a zlehka nakoupilo, pánové opět doplnili volný prostor v žaludcích a jeli jsme zase o dům dál. Tentokrát do naší školní menza pizzérie, kde jsme si koupili pizzu k večerní domácí zábavě. Pak nás čekal už v podstatě poslední bod dne - 5D kino. Obavy jsme měli řádné, ale z velké většiny se nepotvrdily. Přestože promítané filmy byly opravdu kraťoučké a jejich grafická kvalita celkem pochybná, zážitek to byl i tak zajímavý.


Brněnský den jsme zakončili poklidným večerem na bytě. Společnost nám kromě pizzy dělaly společenské hry, trocha alkoholu a únava na kopačkách. V jedenáct jsme to zabalili, neboť nás ráno čekal dost drastický budíček.

V neděli v pět už jsme byli na nohou. Po rychlé snídani a sbalení všeho jsme dali Brnu dočasné sbohem a následovali jsme ukazatel směr Vídeň. Po méně jak dvou hodinách už jsme byli na místě, respektive o pár stovek metrů dál, neboť ten den probíhající vídeňský maraton zkomplikoval dopravu (a posléze trochu i naše plány). Protože nás ale taková velká akce zaujala, počkali jsme si půl hodinky na start a pak se zájmem sledovali běžící davy. Pak už ale bylo třeba dohnat zmeškané minuty a dodržet časový plán (což se nám však taky nepovedlo).

Hned z rána jsme navštívili Prater, který však ještě nebyl otevřený, takže jsme se rozhodli vrátit se tam později. Ještě předtím jsem ale uspokojila svoje chuťové buňky a dopřála si pečivo z místní pekárny, což je už taková moje malá tradice.


Dál jsme metrem pokračovali k Stephansdomu a pak už pěšky přes návštěvu Starbucks, obchodů se suvenýry, kterým jednoznačně dle očekávání kralovaly Mozartovy koule, další sledování a podporování bězců až k Hoffburgu. Od něj jsme se bohužel museli vrátit asi o kilometr zpátky, protože kvůli maratonu tu nebylo možné přejít přes silnici.

Když jsme se z centra dění vymotali, došli jsme k Parlamentu a posléze i k Radnici. Poblíž ní se zase konaly nějaké zajímavé trhy, což pánové opět brali jako možnost se najíst, a naše zpoždění tak narůstalo. Krásný Schönbrunn s obrovskými zahradami jsme naštěstí i přesto stihli, byť jen tak decentně, ale v onom zamračeném počasí by se nám asi stejně nechtělo být tam déle.


Po "drobných" komplikacích s hledáním místa odjezdu jsme se dle mých slibů vrátili do Prateru. Protože mě se ale nechtělo za atrakce utrácet a neměla jsem na ně ani příliš náladu, zašla jsem se ještě v rychlosti podívat na nedaleký Hundertwasserhaus a jemu podobné, jejichž jméno už ale želbohu neznám. Čas mi zbyl tak akorát na vytvoření pár fotek a rychlý návrat ke zbytku účastníků zájezdu. Společně už jsme zamířili k autobusu, který mě vyplivl v Brně a ostatní ještě o tři sta kilometrů dál.

Celý ten víkend byl dost náročný a vedlejší okolnosti (v čele s počasím) nám příliš nepřály. I tak jsme si to ale poměrně užili (i když já, poslední den věčně s mapou v ruce, asi nejmíň) a určitě máme nač vzpomínat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama