Praha plná mrtvol

9. května 2012 v 10:46 |  it's my life
Den po Majálesu jsme s Klárkou stále ještě turistily ve velkoměstě pražském. Plány byly véélké, nakonec ale téměr polovina z nich zkrachovala. To bejvá...



Dopoledne jsme začaly výhledem z Hradčan a návštěvou Muzea miniatur. Muzeum je věrné svému názvu a je opravdu maličké, i tak je ale na co koukat (a koukat musíte skrz lupu nebo mikroskop). Zhruba dvacítka exponátů nabízí takové neuvěřitelnosti jako Puškinův portrét na průřezu makovým zrnkem, který byl mým osobním favoritem. I taková blecha s výbavou nebo otčenáš na lidském vlasu ale stály za to. Výstava sice zabere opravdu jen pár minut, rozhodně ale nabízí netradiční zážitek, který opravdu stojí za to.


Kolem poledne jsme se ulici od Václaváku zastavily v hezké kavárně na medovník a kávu. Prostředí bylo příjemné (až na to, že jsme tam byly samy), kafe i medovník dobrota, jen ta obsluha si opravdu nemusela k hrající hudbě pobrukovat. Ale lahodnou chuť našeho oběda to neovlivnilo a naši dobrou náladu samozřejmě nenarušilo.


Z kavárny jsme uháněly na pražské Výstaviště, kde nás měl čekat Mára, s nímž jsme se chystaly na tak propíranou výstavu The Human Body. Timing byl perfektní, neboť když jsme na místo s lehkým zpožděním dorazily, Mára už měl v ruce lístky a od vstupu do budovy ho dělilo jen pár lidí. S Klárkou jsme se tak vyhnuly otravnému čekání ve frontě.


Ufff... co říct k samotné výstavě. Rozhodně nejsem člověk, který by se nějak vyžíval v mrtvolách. Sledovat je na obrazovce ve Sběratelích kostí zvládám sice bez jakékoliv újmy, vyprávění mediků o pitvách mě ale děsí neustále. To jen pro pořádek. Na výstavu jsem tak šla ryze ze zvědavosti. Souhlasím s tím názorem, že může zajímavě zprostředkovat, jak to vlastně uvnitř nás vypadá a funguje. Protože, přiznejme si, málokdo o tom má jasnou představu a je úplně jedno, kolik hodin jsme strávili s učebnicí biologie.

Výstavní prostory jsou rozděleny do devíti částí - jedna se specializuje na dýchací soustavu, další na nervy, další třeba zase na rozmnožování. V každé galerii je k dispozici tištěný průvodce s hodně zajímavými informacemi a navíc v každé z místností potkáte studenty medicíny, připravené zodpovědět vaše otázky.

Celá výstava byla, dle mého očekávání, nesmírně zajímavá. Zároveň se ale přiznám, že jsem každých pět minut pronesla mírně znechucené "fuj". Taky jsem Klárce se stoprocentním přesvědčením oznámila, že já to v těle prostě takhle nemám. Je totiž fakt zvláštní pocit vidět se zevnitř a občas se mi nechtělo věřit, že v nás takhle opravdu všechno je. Nejnáročnější pro mě byly exponáty zobrazující nějaké choroby a dle očekávání také část věnovaná vývoji plodu. Zbytek byl ale pro mě opravdu ryze poučný a obohacující.

The Human Body Exhibiton láká návštěvníky na neskromný slogan Výstava, která změní váš život. V tomto případě ale rozhodně není reklama daleko od pravdy. Doporučuju.

Závěrečnou krvavou třešinkou na pražském dortu měla být naše účast na Zombie Walku. Bohužel různé okolnosti našemu plánu nepřály, a tak se pochod mrtvol Prahou konal bez naší účasti. Až na tuto malou vadu na kráse to byl ale skvělý a poučný den. Hergot, Praho, máš u mě ještě šanci.
Zdroj fotky: Human Body facebook
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama