Pražský Majáles

8. května 2012 v 0:20 |  kultůra
Když jsme ještě v nekompletní sestavě s Klár kráčely toto páteční odpoledne Stromovkou a pojídaly ty nejlahodnější donuty, vzpomínaly jsme na loňský Majáles, kde jsme se zničily natolik, že jsme se skoro nebyly schopny odšourat na byt. Vůbec jsme si při našem vzpomínání ale nepřipustily, že by se mohl rok starý scénář za pár hodin opakovat. Ó, jak naivní...



Počasí, které nás provázelo letošním pražským Majálesem, bylo jednoduše perfektní. Zprvu jsme se sice při každém vykouknutí sluníčka trochu (čti dost) škvařily, nakonec se ale ta koule žlutá umoudřila a nechala nás užívat si akci naplno. Rozjezd jsme klasicky věnovaly procházce po areálu, účasti v pár soutěžích, fasování nepotřebných věcí zadarmo a okoukávání stále stejných stánků. Pak dorazila Cuc a natřískané hudební odpoledne/večer/noc mohlo začít naplno.

UDG za plnohodnotný začátek rozhodně nepovažuju, to už mě spíš mile překvapila Fast Food Orchestra, během níž jsem se nenápadně drala do první řady jak jinak než na Wohnouty. Právě ti pro mě byli samozřejmě oním pořádným začátkem. A to se vším všudy - s pivem ve vlasech i s modřinami od tlačícího se kotle o síle sloního stáda (ruce mě bolí ještě teď). Až na to to byl skvělý, tradičně pětihvězdičkový zážitek. Festivalová sezóna budiž tímto oficiálně zahájena.


V šest následoval taktéž pětihvězdičkový Tomáš Klus, kterého jsem si ale právě kvůli wohnutý bandě užila jen po nějakých dvacet minut. (Varování: Následující řádky mohou způsobit znechucení nad nevyspělostí autorky.) I to ale stačilo, aby rychle přeskočil Matěje Homolu v žebříčku mých českých hudebních pánských favoritů tohoto léta. A dokonce ani závěrečný Dyk nesebral Klusovi jeho prvenství. A upřímně je mi jedno, jak pubertálně tohle vyzní, ale já chci toho kluka blonďatýho domů. Fakticky.


Po skvělé závěrečné improvizaci jsem vyměnila Klárku za Cuc (holt sto lidí - sto chutí a absolvovat celý fesťák pohromadě se prostě nedalo). Z fronty na párek v rohlíku jsem si užila pár songů Vypsaný fixy a po přesunu už klasicky z kotle kus Mig 21 s Jiřím Mercury Macháčkem. Pak došlo k další výměně manželek a ochutnávce trochy Skyline, Horkýže Slíže, Sta zvířat a Monkey Business, tentokrát už tedy opět po Klárky boku.


Až kolem desáté jsme se vlastně poprvé od začátku sešly na delší dobu v plné sestavě. V ní jsme se mačkaly v kotli na náš poslední bod z line-upu - Nightwork. A jako bylo to dobré, ale prostě půl dne na nohou člověku nedělá dobře a i jinak skvělé věci ho snadno otráví, zvlášť když při nich musí stát.


Někdy před půlnocí jsme tak dali Stromovce vale a totálně narvaným posledním metrem (pro rejpaly: fotka je pořízena až po přestupu do běžně obsazeného vozu) se doplazily na byt. Tam jsme zvládly vstřebat (ne doslova) jen skvělý nápad v podobě půlnoční svačiny ve stylu nikdy nejíš sám. Víc už nám bolavé nohy nedovolily. Ale to je dobře. Protože i malé dítě ví, co ony bolavé nohy po fesťáku znamenají. A ne, nejde o náznak toho, že bysme si měly koupit lepší obuv. Jen jsme si to prostě sakramentsky užily. Vďaka.
 


Komentáře

1 Barsh Barsh | Web | 8. května 2012 v 0:02 | Reagovat

UDG miluju :)

2 S. S. | 9. května 2012 v 0:34 | Reagovat

Ač to bude působit nedobře (poněvadž omluvenkou za dosud probíhající mlčení by v duchu slov jedné bývalé učitelky byla snad jen svatba či funus), k tomuto se nelze nevyjádřit :D A kupodivu tím nemám na mysli jen 4., nýbrž i poslední odstavec, který zapříčinil nejedno zasmátí v dnešním vesměs šíleném dni... K věci: Šmarjá, proč zrovna tuto akci jsem se jakožto nestudent rozhodla v jinak zatím klusovsky nabitém roce vynechat?!

3 Barbara Brunette Barbara Brunette | E-mail | Web | 9. května 2012 v 6:55 | Reagovat

Tvá kamarádka má stejné brýle jako já :D Miluju brýle typu Wayfarer :D

4 MoTeelka MoTeelka | Web | 9. května 2012 v 9:47 | Reagovat

[2]: Já už snad i na ten funus měla podezření. Jsem ráda, že jen trháš svoje vlastní rekordy :) A sezóna teprve začala, tak myslím, že se ještě naklusáš ažaž :)

5 S. S. | 10. května 2012 v 21:02 | Reagovat

No což o to, snad jo - myslela jsem spíš, jestli budu moct mít pocit, že jsme byly součástí jednoho davu... ;) A překonávání vlastních rekordů zní hezky (já to dosud brala jako absolutní neschopnost), díky za nový náhled na věc :)

6 MoTeelka MoTeelka | Web | 10. května 2012 v 21:21 | Reagovat

[5]: Ale ne že Tě to podnítí ten rekord ještě prodlužovat! :) Ta myšlenka jednoho davu je každopádně hezká

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama