Recenze: Charlie Straight - Someone With a Slow Heartbeat

2. května 2012 v 22:44 |  kultůra

Nové album třinecké kapely Charlie Straight s názvem Someone With a Slow Hearbeat není cédéčkém na první poslech. Ale to je dobře, prvoplánových věcí kolem nás je ažaž, proto potěší, že v české kotlině také občas vznikne něco hlubšího, propracovanějšího a, alespoňv tomto případě, i lepšího.



Na onen první poslech zní album jako dost pomalé, pro někoho možná až monotónní, a jako jediná ryze veselá písnička se jeví Dear Jack & Stacey. S každým dalším poslechem ale člověk zjišťuje, že nějaká ta hravá část je vlastně v každém songu. Jenom je zapotřebí právě těch druhých, třetích, čtvrtých poslechů, aby si toho posluchač všiml.

Deska má pár (doslova) jednoznačných hitovek. Velmi se povedla Coco, čehož si je vědoma i kapela, neboť právě song číslo 5 vyslala do světa jako první singl. Druhým téměř bezchybným a dle mého ještě lepším kouskem je Someone With a Slow Heartbeat, podle níž je pojmenováno i celé cédéčko, což taky o lecčems svědčí. Už teď se těším, až se k téhle písničce zrodí klip, potenciál je tu velký.

Oproti tomu konec alba je poměrně nijaký. Stejně jako v případě některých dalších desek, i tady to působí, jako by si interpreti řekli, že to CDčko stejně nikdo nebude poslouchat do konce, a tak jsou poslední písničky z celé desky nejslabší.

Charlie Straight ale celkově od minulé desky o dost povyrosli. Albert se svým hlasem předvádí až neskutečné věci a na pop-rockového frontmana ukazuje skutečně nadprůměrný výkon. O to víc zamrzí temné hloubky v již zmíněné Coco, na něž zpěvák tak tak dosáhne (a naživo už nedosáhne) a tím vlastně zbytečně odhaluje svoje slabiny.

Oproti jiným kapelám mají kluci s Albertem v čele výhodu v klávesách. Ty využívají skutečně naplno a právě díky nim dodávají mnoha písním nový rozměr. Předehra k Tiger in Your Heart pak jejich zásluhou dostává kosmický nádech. Této myšlence nahrává efekt ozvěny použitý v některých písních. Vesmírné klávesy a hlas, který jako by ozýval odkudsi zdaleka, vás snadno přenesou do jiné dimenze.

Vedle toho je ale na albu i dost prostých písní, přičemž ale již zmíněná Someone With a Slow Heartbeat těží právě ze své rádoby jednoduchosti. Navíc zde na výbornou funguje již zmíněný jev - prolínání pomalých a rychlejších melodií - který prostupuje celou deskou. Při úvodních tónech songu číslo osm nemám daleko k slzám, jakmile se ale píseň překlene k refrénu, mám na tváři automaticky úsměv a zaplavuje mě pocit štěstí.

Charlie Straight si se svými posluchači prostě hrají. Mění rytmus, tempo, melodie a nenechají ani jednu píseň plynout tak, jak bychom očekávali. Jednou ozvláštní song klávesovou melodií připomínající diskotéku, o chvilku později se ale nástroj zklidní a zní zase jako kostelní varhany.

Velký poklad tkví také v textech jednotlivých písniček. Ústředním tématem je jak jinak než láska, nejde však o žádné plkání pro patnáctileté slečinky, nýbrž o texty, které mají opravdu hloubku. Tklivý popis samoty a touhy po lásce v Too many knives, hlava plná vzpomínek v Changing Trains, ale i slova o náušnicích z čelisti bývalého přítele na odlehčení. Hlavně to má ale všechno hlavu a patu (a vlastně ještě tu čelist). Tak je to ostatně v případě Charlie Straight se vším.

Someone With a Slow Heartbeat nepředkládá nic, na co jsme u nás od domácích interpretů zvyklí. Třikrát hurá.

Nejlepší songy: 02 - Changing Trains, 05 - Coco, 06 - Too Many Knives , 08 - Someone With a Slow Heartbeat
Nejslabší songy: 07 - Something New, 10 - Institutions Of The World, 11 - 45 Days In Tokio

Celkové hodnocení: 85%

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama