HAPPY

29. června 2014 v 12:26 |  střípky
Happy byl nejprve Pharrell Williams, po něm světové metropole a teď už snad všichni, když i my!



Kdyby se mě někdo zeptal, co mi změnilo nejvíc život v posledních měsících, odpověď by zněla bakalářka. V životě by mě to nenapadlo. Ale právě díky ní jsem poznala nové lidi a otevřela si dveře (a trochu i oči) do nových míst. Nebýt toho, těžko říct, jak by skončila moje myšlenka, která mi hlavou proběhla jednoho rána při běhání - Co takhle taky natočit Happy video?

Pár dní jsem to zvažovala a odhodlávala jsem se, ale nedalo by mi to spát, dokud bych to nezkusila. A tak jsem zkusila, nutila jsem všechny kamarády i rodinu se zapojit, ostatní jsem otravovala přes facebook. Naštěstí přišla pomoc i od dalších lidí, jinak bychom se na takový výsledný počet účastníků jen stěží vyšplhali. I když nás samozřejmě mohlo být víc, mnohem.

Natáčelo se druhý týden v červnu, mezi mými státnicemi. Já za kamerou, odvážlivci před ní. Bylo to veselé, plné energie a povzbuzující. I počasí až na výjimky vyšlo a zaplaťpánbůh se mi týden nato nevymstilo, že jsem neměla moc čas se učit.

Pak už se "jen" stříhalo. Několik hodin každý den, v konečném součtu hodin skoro den. Byla jsem nadšená, ale zároveň se bála. Co když budou všichni ti, co mi pro video věnovali kus své energie, nakonec zklamaní?

Ve čtvrtek večer měl výsledek předpremiéru před zainteresovaným publikem. Usmívali se, smáli a nakonec mi zatleskali. Dobře, to mě trochu uklidnilo, ale co zbytek?

Veřejně jsem video odkryla v pátek v podvečer, hned poté jsem na několik hodin zmizela od počítače. Po návratu mi to nedalo a kolem půlnoci jsem otevřela facebook, jestli to teda někdo viděl a snad i lajknul. Na obrazovce svítilo kolem čtyřiceti lajků, několik pochvalných komentářů i sdílení, na youtube bylo přes stovku zhlédnutí. Byla jsem skoro dojatá.

Od té doby lajky i sdílení narostly na dvojnásobek a naše HAPPY Mnichovo Hradiště se skvěle šíří. Není profesionální, však také nejde o práci profesionálů. Ale jde o něco, co jsme si tu vytvořili my, společnými silami. A něco, co evidentně vykouzlilo úsměv na tváři i dalším lidem (nejen) odsud. A snad si aspoň na ty čtyři minuty uvědomí, že je to vlastně docela hezky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama