MFF Karlovy Vary, den první

8. července 2014 v 23:39 |  kultůra
Začátek mého léta vypadá vždy stejně. Nebo aspoň podobně. Je v něm spousta filmů, málo spánku, davy lidí, příšerná životospráva a vždycky je to super. Nejinak tomu bylo i letos.



Moje festivalová cesta začíná už kolem půlnoci, kdy jdu s batohem, spacákem, taškou a čelovkou na hlavě po silnici a doufám, že mě někdo nepřepadne nebo mě nepřejede auto. Ale mám štěstí. Počet kolemjedoucích aut: 2, počet kolemjdoucích úchylů: 0. Ve zdraví a naživu tak jak jinak než se zpožděním přicházím ke Klárce, která mi poskytla azyl na předfestivalovou noc. Před spaním ještě stihnu v rychlosti omrknout program a některé filmy, ale pak už jdu radši nabrat pár potřebných hodin spánku.

Budíček v pět ráno není nic příjemného, ale v některých situacích je snesitelný. Tohle je jedna z nich. S vědomím, že za chvilku se ke mně přidá zbytek účastnic zájezdu a že za čtyři hodiny už budu v Karlových Varech je to vstávání . Mimochodem ano - účastnic. Letos se totiž zázračně zadařilo a necestujeme do Varů jen ve dvou, ale rovnou v pěti. A já mám pocit, jako by to moje nadšení ještě násobilo.

Máme štěstí. Nikdo z nás nezaspal, nikomu neujel autobus, neměly jsme zpoždění a metro nám nezastavil žádný sebevrah. Takže v půl osmé obsazujeme poslední sedadla v autobusu a o dvě a čtvt hodiny později vystupuje v cíli naší cesty k úlevě spolucestujících, kterým jistě nebyla naše hlasitá radost zrovna příjemná.


Nemilé překvapení na náš však čeká v Thermalu. Vstupenky na dnešek jsou kompletně vyprodané a ani na zítřek už toho moc nezbývá. Kupujeme si třídenní Festival Passy a já se následně snažím z toho mála vybrat něco, co bude koukatelné, a zároveň nevnímat ženy a jejich opakovanou touhu po kafi. Nakonec přece jen i z té bídy něco vybíráme a jdeme se ubytovat.

Cestou si ještě Klárka užije svou chvilku slávy, když dostatečně rychle neodmítne reportéra Primy. Tenhle minizážitek nás nepřestane bavit až do konce festivalu. V hostelu ve škole už se vracíme na pozitivní vlnu. Tedy, když pomineme, že se musíme škrábat až do čtvrtého patra. Jinak ale máme fajn místnost a jsme částečně spokojené. Ještě to kafe!

Čas na kafe (a cigára) přichází krátce nato a pak už jsme spokojené snad opravdu všechny. A protože jsme ostrouhaly se vstupenkami, máme po zbytek dne volný program. Takže píšeme pohled, fotíme se na trůnu z Hry o trůny, nakupujeme zásoby, navštěvujeme festivalový ochod, vysedáváme a popíjíme v parku, za poslechu pohodové jazzové kapely, procházíme si centrum města a dáváme si první oplatky.


Asi v půl páté se s Klárkou rozhodneme zůstat u červeného koberce a počkat si na Mela Gibsona, což je vzhledem k horkému počasí dost nepříjemné, ale přežijeme, dočkáme se a v sedm se vracíme k ostatním. Společně ještě krátce načerpáme potřebnou energii a pak si jdeme vzhledem k teplému večeru sednout do parku. Tam se k nám později přidají dva polospoluúčastníci - Adam s Kamčou - s nimiž kolem desáté vyrážíme směr letní kino. Za chůze ještě zhlédneme zahajovací ohňostroj a po nějaké půlhodince už jsme v leťáku, vybíráme nejlepší místa a čekáme na Mela.

Ten chvilku po jedenácté dle očekávání přichází za doprovodu velkého potlesku. Ten je slyšet i ve chvíli, kdy se promítá snímek Šílený Max a v záběru se konečně v plné síle objeví právě Gibson. Od filmu nic moc nečekáme, takže není překvapení, že se nakonec rozhodneme to zhruba v půce zabalit. Beztak už některé z nás pospávají. Oči zavíráme kolem půl druhé, natěšené na pár hodin spánku a následující den, v němž už bude filmových zážitků o poznání víc.


Statistiky prvního festivalového dne
Naspáno: 3,5 hodiny
Zhlédnutých filmů: 0,5
Vypitého kafe: 1,5 litru
Čas strávený ve frontách: 10 minut












 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama