kaňky

December Photo A Day

16. ledna 2014 v 1:32
Prosinec byl poměrně hektický, ale nakonec se mi podařilo fotky z něj jakž takž poskládat dohromady. A v lednu? V lednu nic nebude. Rozjezd byl totiž neslavný a než to lámat přes koleno, radši jsem si dala na měsíc pauzu. A když se v posledních dnech vidím, je to jen dobře. V únoru jsem zpět!

Komerční Vánoce? Ale kdeže

24. prosince 2013 v 12:37
Mám pocit, že v dnešní době je IN chytnout se nějakého názoru a ten pak omílat pořád dokola. Mezi nejoblíbenější patří teze o tom, jak jsou Vánoce komerční. A to bych nebyla já, abych se Vánoc nezastala.

Sbohem, které nechci nikdy dát

11. října 2013 v 17:43
Nerada dávám věcem a lidem ve svém životě sbohem. Jak by zapěl Míša David, nesnáším loučení. Jsem v tomhle konzerva a nejradši bych byla, kdyby věci, které v mém životě jsou, v něm zůstaly navždy, respektive do chvíle, než já sama uznám, že je na čase se s nimi rozloučit. Sice se tvrdí, že když něco končí, něco jiného začíná. Ale co si budeme povídat, jiné neznamená nutně lepší. A občas po konci taky nezačíná vůbec ale zhola nic.

Emhádéčkem radši vestoje

25. září 2013 v 13:36
Při cestování MHD nejradši stojím. Tedy ne že bych si nerada dopřála pohodlí, ale člověk se tak ušetří mnoha trapných momentů.

Internetové přátelství

27. července 2013 v 1:39
Děti jsou pořád strašeny, že na internetu mohou narazit na úchyla nebo jinou nebezpečnou osobu. To nepopírám. Tentokrát bych se ale ráda věnovala tomu, že přes internet může taky vzniknout přátelství. Opravdové.

Večer jako žádný jiný

11. dubna 2013 v 8:00
Jsem od přírody pesimista. Ale jisté okolnosti mě přiměly s tím trochu bojovat. Raduju se z maličkostí a věřím, že přesvědčení zmůže mnoho. Tak jako před týdnem.
Byla středa, podvečer a já tradičně doháněla veškeré denní povinnosti. Navíc po poměrně náročném dni se únava snažila mě definitivně skolit. V onu středu se v brněnském knihkupectví konala akce k nové knize J. K. Rowlingové, která měla vyjít o den později (kniha, ne Rowlingová). A já tak měla dilema. Rozum velel zůstat doma a dodělat povinnosti, dokud ještě úplně nehoří a mám na ně celkem klid a čas. Pak jsem si ale řekla, že takhle to dál nejde. Že nebudu otrokem všech svých musím, ale je třeba si občas dopřát taky nějaké chci. A já chtěla, a tak jsem vyrazila.
Akce byla skvělá. Každý návštěvník dostal tombolenku, víno, mohl ochutnat i občerstvení (zdravé!). Knize byl věnován jeden velký regál a řada upoutávek. Bylo možné si ji zde koupit ještě před oficiálním startem prodeje. Pak začalo čtení úryvků z knihy, zajímavé a skvěle přednesené (hereckou dvojicí z ND Brno). V mezičase mezi prvním a druhým čtením začalo losování některých cen. Trička a zápisníky. Sváděla jsem vnitřní boj o to, zda chci nebo nechci vyhrát. Ráda bych si domů odnesla památku, ale ten večer jsem byla chamtivá, chtěla jsem rovnou tu knihu. Po druhém a zároveň posledním čtení losování pokračovalo. Další výherci obdrželi vína a dvě knihy. Zbývala poslední, hlavní cena - kniha podepsaná samotnou autorkou.
V hlavě se mi honilo mnoho myšlenek. Nejdřív jsem křičela já chci, chci vyhrát, pak jsem zase snažila sama sebe umírnit. Dnešní příjemný večer si nezasloužil, aby byl posuzován jen podle toho, jestli jsem si z něj odnesla nebo neodnesla dárek. Navíc návštěvníků bylo kolem devadesáti, takže šancí moc nebylo... Ne! Rozhodla jsem se, že tu knížku prostě vyhraju. Toužím po ni, a tak věřím, že ji vyhraju.

Vyhrálo číslo 44. Bylo mé.

Hudba mé žurnalistické budoucnosti

20. března 2013 v 9:51
Že prý jak vidím svou budoucí profesní kariéru. Haha. Dobrá otázka. Ráda bych v tomhle případě byla ambiciózní. Jsem si vědoma, že to není má přirozená vlastnost, ale taky vím, že když chci, umím ji použít a vhodně využít. Což by mohl být tenhle případ. Mohl, pokud bych věděla, jakým směrem chci mířit.

Jak mě změnila přímá volba prezidenta

26. ledna 2013 v 0:05
O politiku se příliš nezajímám. Předně proto, že jí moc nerozumím. Zpravodajství z této oblasti si povětšinou sice čtu, zpravidla si z něj však příliš neodnesu.

Volit chodím. Mám pocit, že když mám tohle právo, měla bych ho využít. Svou volbu většinou vybírám spíš na základě pocitů, než že bych pečlivě studovala volební programy. Stejně to jsou plané sliby.

Přímá volba prezidenta mě přiměla zajímat se trochu víc, což není žádné překvapení. Dlouhou dobu jsem byla otevřená všem kandidátům, články jsem uchovávala na liště prohlížeče a rozhodnutí odkládala na nový rok. Pak se v kombinaci se zkouškovým rozeběhlo všechno tak rychle, že už nějak nezbyl čas věnovat se hloubkovému průkzumu všech kandidátů. Debaty jsem taky nemohla sledovat, takže mi muselo stačit jejich zprostředkování od mých blízkých. O tom, koho vložím do obálky, jsem se rozhodla čtvrtek před volbou, víceméně na základě útržkovitých informací a opět - mých pocitů. Volba mé rodiny a většiny mých nejbližších přátel byla totožná, což mě jen utvrdilo v dobrém výběru.

Přes to přese všechno u mě po odvolení převládal nezájem. Věřila jsem převolebním průzkumům a nedoufala v překvapení. Krotila jsem domácí nadšení při 3 % sečtených volebních okrsků. Ale nakonec se to fakt stalo. Do finále postoupili Zeman a Schwarzenberg. A v tu chvíli pro mě najednou začalo být strašně důležité, jak to nakonec dopadne. Už totiž nebyla představa, že zvítězí můj favorit, tak nereálná. A já už jsem se nechtěla smířit s tím, že budu mít za prezidenta někoho, koho nechci.

Dnes dopoledne hodím do volební urny svůj hlas. A poté budu trnout u obrazovky a budu nervózní jako už dlouho ne. Můj favorit je jasný. Doufám ale hlavně v to, aby výsledek, ať už bude jakýkoliv, znamenal pro náš národ změnu. Změnu k lepšímu.

Volím Karla. A rozhodně ne jako znouzectnost.

Moje Vánoce

24. prosince 2012 v 1:16
Když jsou ty Vánoce, rozhodla jsem se vám poodhalit trochu ze svého soukromí. A když jsou ty Vánoce, rozhodla jsem se vám ukázat, jak právě ty moje (respektive naše) Vánoce probíhají...

Téma týdne: Jdeme dál

1. září 2012 v 9:19
Občas něco končí. Občas něco bohužel končí.
Někdy ale proto, aby mohlo něco jiného začít. Nového a hlavně lepšího.
Proto vždycky jděme dál.

 
 

Reklama